NUMEROLOGIE
HOROSKOPY
VĚŠTĚNÍ
SNÁŘ
Keltský stromový horoskop je syntéza přírodního horoskopu a praktické psychologie. Vidí člověka jako součást vyššího celku, jako člena lidského společenství a bytost, která se vyvíjí podle svých přirozených vloh i podmínek prostředí, v němž žije. Vychází z pozorování a staleté zkušenosti a lidem, kteří se narodili v určitých dobách a poměrech, přiřazuje specifické charakterové rysy. Významnou úlohu při tom sehrává roční doba, dokonce i délka slunečního svitu v jednotlivých dnech, neboť světlo (matka všeho života) má na nás naprosto rozhodující vliv. A nakonec je samozřejmě důležitá i doba našeho zrození.
Každý pochopí, že je něco jiného, když se člověk narodí a vyrůstá v létě nebo v zimě, v horách nebo u moře, ve velkoměstě nebo na vesnici. První zkušenosti jsou zcela jiné, a tudíž se i základní vzory našeho chování projevují různě.
Značně nás však psychologicky ovlivňuje a podmiňuje i doba, do níž se narodíme. Zní to samozřejmě a je to též základní so-ciálněekonomický konsensus: Člověk je vedle svých individuálních, jedinečných genetických vloh i jistou měrou produktem svého prostředí. To zase zní velice moderně - a přesto tyto poznatky byly už statným základem keltského stromového horoskopu.
Strom je jedinečný - je to unikát jako každý člověk: stejně jako on se podle zmíněných podmínek, podle daných životních předpokladů, vyvíjí různě. A stejně jako člověk je silně závislý na světle a slunci. Zní to podivně, ale rozhodně to není nesmysl: jestliže se strom zasadí ve stejnou dobu a na stejném místě, jako se narodí člověk, pak se v jejich životě dají najít paralely.
Keltové šli dokonce o krok dál. Tento národ spojený s přírodou znal „čas stromů" - takříkajíc vnitřní hodiny každého stromu, a tím i přírodní vlastnosti určitého místa v určité době. Tak v souladu s časy jednotlivých stromů vznikal stromový kalendář. A základní vlastnosti přiřazené stromům daly i překvapivě výstižnou základní charakteristiku člověka, který se narodil v odpovídající době. Dokonce i zeměpisná poloha vedla u stromů a lidí ke značně podobným změnám základních vlastností. Tyto poznatky vytvářejí jednoduchý a zcela přirozený základ keltského stromového horoskopu.
Keltský stromový horoskop je praktická životní pomůcka, jež je blízká přírodě, staví na staletých poznatcích a zkušenostech a člověka bere takového, jaký je. Je to jednoduchý ukazatel při hledání duchovního stanoviště, které uznává člověka jako celek.
Keltský stromový horoskop vznikl z keltského stromokruhu, který představoval jakýsi řád pro fenomén času. Kruh je opět prastarý symbol celistvosti duše.
Kdo chce tento přírodní horoskop pochopit, musí si nejdřív uvědomit úlohu druidů v keltské kultuře. O druidech se říká – a to nejen v Asterixovi –, že ovládali pozitivní magii. Navíc pevně věřili v „Jiný svět" a v nesmrtelnost duše. Pečlivě zkoumali léčivé síly přírody a byli ve své době vynikajícími homeopaty. Kelty všichni považovali za národ neznající strachu -a toho strachu je zbavovalo vědění a moudrost druidů. Strach je totiž ta největší zátěž duše. Kdo se mu vymaní, uvolní netušené síly.
Keltský stromový horoskop by nás měl podpořit v překonání strachu, a to tím, že nám pomůže vzkřísit vzpomínku na pra-podstatu člověka, která je v nás dodnes živá. Podněcuje nás k tomu, abychom se viděli bez růžových brýlí, abychom bez příkras poznávali svůj skutečný charakter, a tak definovali přirozené stanoviště své duše. V souladu s přírodou a okolím, se svými silnými a slabými stránkami můžeme snáze čelit životu a opět se o trochu přiblížit sami sobě a splynout s řekou života.
Abychom pochopili, jak vznikl keltský stromový horoskop, musíme si nejdříve říct, jaký měli druidové pro Kelty význam. Druidové byli pro Kelty totéž co pro jiné přírodní národy šamani nebo medicinmani. Byli vědoucí a léčitelé – zpočátku v jedné osobě. Později přebírali různí druidové určité funkce a k nim přibývaly i další úkoly.
„Vědět" znamenalo tenkrát něco jiného než dnes. Nemyslel se tím jen souhrn znalostí tehdejší doby, ale i intuitivní poznání souvislostí, jež nejsou uchopitelné rozumem. Druidové byli tedy keltskou duchovní elitou, ale nikdy neztráceli vztah k přírodě a k životu „obyčejného" člověka. Spíše se snažili, aby byli lidu co nejblíže a jejich vědění aby bylo přístupno všem. Každý kdo chtěl, si mohl zvolit učitele a učit se na jednom z posvátných míst druidů. Neexistovala žádná kritéria výběru, žádné „numerus clausus". Důležité bylo pouze vážně míněné přání se učit a pozdější úspěch.
OD PRADRUIDA KE DRUIDSTVÍ
Keltský svět se samozřejmě vyvíjel. Jeden druid na stále složitější a četnější požadavky už sám nestačil. A tak byli nakonec druidové prvního, druhého a třetího stupně, kteří si navíc mezi sebou rozdělili různé kompetence či obory.
Druidové prvního stupně byli ti nejzkušenější mudrci, věštci, kteří udržovali zvláštní spojení s nadřazenými věcmi života. Dneska bychom v nich zřejmě viděli velekněze a filozofy v jedné osobě. Tito druidové sloužili knížatům a králům a jako rádci byli velice váženi, ale i nadále hledali poznání v meditaci a studiu a předávali získané vědomosti „druidskému dorostu". Nad nimi byla už jen nejvyšší rada druidů, která se jednou ročně scházela na posvátném místě.
Druidové druhého stupně byli stále více pověřováni společenskými funkcemi. Měli na starosti umění a kulturu, právo a pořádek, a navíc fungovali i jako rádci a léčitelé. Někteří druidové se zase věnovali speciálně péči o jazyk a dbali na zachovávání rozumných tradic, jiní putovali jako básníci, pěvci a hudebníci. Někteří druidové dosáhli proslulosti jako mistři čarovného zpěvu, jímž se žehnalo nebo proklínalo; jiní zase vykonávali úřad zákonodárců nebo soudců anebo se dávali do služeb lidu jako jasnovidci, duchovní nebo znalci čarovných léčivých bylin.
A nakonec – druidové třetího stupně byli žáci. O tom, že už tenkrát bylo učení mučení, svědčí fakt, že „studium" mohlo klidně trvat i dvacet let. Druidské zkoušky se skládaly před druidy prvního stupně.